 |
|
JAK NÁHRADNĚ SPLNIT NESPLNITELNÉ - zkušenosti a doporučení
Jak plnit povinnost zaměstnavatele danou zákonem - aneb je povinný podíl handicapovaných zaměstnanců skutečně nedosažitelný ?
Stejně jako většina evropských zemí, také Česká republika již řadu let uplatňuje tento nepříliš oblíbený nástroj politiky zaměstnanosti ve prospěch znevýhodněných občanů jejich zdravotním handicapem. U nás i ve světě se vedou diskuse o účelnosti a efektivnosti tohoto administrativně chápaného opatření, všechny tyto diskuse však končí konstatováním: nejedná se o ideální řešení, ale reálné podnikatelské a sociální prostředí zatím jiné řešení nepřijme.
Všeobecně jsou prosazovány pozitivní nástroje - například daňové, avšak překážkou je často také motivace a kvalifikace samotných handicapovaných osob.
Proto stávající právní úprava zákona o zaměstnanosti s uplatněním od roku 2004 obsahuje zákonnou povinnost středních a velkých firem v ČR zaměstnat nejméně 4% osob s handicapem. Jsou zachovány i tři varianty řešení. Prioritu logicky má přímé zaměstnání (s tím, že v budoucnu lze předpokládat i odstranění posledního opatření pracovněprávní ochrany - podmínky souhlasu ÚP s výpovědí, praxe prokazuje, že působí kontraproduktivně). Druhou možností zůstává odběr výrobků a služeb od některého ze zaměstnavatelů nadpolovičního počtu ZP osob (dnes již několik set malých, větších i velkých firem v mnoha oborech činnosti) - nový zákon však již omezuje zápočet pouhého obchodního zprostředkování, které je typicky českým způsobem, jak obejít smysl dnešní nepříliš dokonalé právní úpravy (více) - od roku 2005 je možno započíst pouze dodávky od výrobce nebo zpracovatele v počtu osob omezeném skutečným počtem jeho zaměstnanců . Zachována zůstane i nepopulární "invalidní daň" (odvod 2,5 násobku průměrné mzdy za osobu) pro ty, kterým se nepodaří plně pokrýt povinnost předchozími způsoby.
Podle zkušeností rozdělila praxe střední a velké zaměstnavatele v zásadě na tři skupiny přístupu:
První, zpravidla úspěšní a efektivní, jsou plně soustředěni na své podnikání a otevřeně si minimalizují potenciální personální problémy - řeší povinnost převážně nebo zcela finančním odvodem do státního rozpočtu. (Jen na okraj: ze zkušenosti si dovolíme upozornit, že výroky řady např. stavebních, dopravních firem či škol a nemocnic o praktické nemožnosti splnit povinný podíl jsou předsudkem a zjednodušením. V těchto oborech je to těžší, ale možné)
Druhá skupina systematicky naplňuje (nebo se blíží naplnění) podíl počtem svých zaměstnanců - je to však ovlivněno profesní skladbou, požadavky na výkon práce a také zkušenostmi managementu, zpravidla nezávisle na prosperitě firmy. Nutno poctivě říci, že tato skupina je stále v menšině.
Třetí skupina (věříme, že rostoucí) usiluje o maximální splnění podílu tzv. "náhradním způsobem" - z důvodů ekonomických i prestižních se snaží vyhnout povinnému odvodu podle zákona.
Právě této skupině chceme nabízíme některé zkušenosti a náměty, usnadnit tak praktický postup hledání a navazování obchodních kontaktů a minimalizovat časové a administrativní nároky při respektování zákona.
Co je potřeba vědět
Jestliže jsme se vyrovnali s předsudky a přesto jsme vyčerpali všechny možnosti, jak obsadit potřebný počet míst kvalifikovanými, nebo rekvalifikovatelnými, motivovanými a zaměstnatelnými osobami s handicapem, což je většinou objektivně možné, nebo jsme tuto cestu vyhodnotili jako neschůdnou, můžeme se rozhodnout pro finanční odvod.
Pokud se chováme jako hospodáři a nesmíříme se se zbytečnými opakovanými výdaji, můžeme začít hledat potenciální dodavatele - obchodní partnery z řad zaměstnavatelů s nadpolovičním podílem handicapovaných spolupracovníků.
Než si začneme klást otázky: kdo, co, za jakých podmínek a jaké ceny, měli bychom vědět, že:
- Tito zaměstnavatelé - VDI i další jsou podnikateli na různém stupni vyspělosti, od malých chráněných dílen (omezených kvalifikací a kapacitou, více sociálně orientovaných) až po vyspělé moderní a specializované firmy s certifikáty ISO. Nepůsobí stejně ve všech oborech činnosti, je to dáno vhodností profesí pro zdravotní postižení. Ani jejich počet v různých regionech není stejný.
- Tito potenciální dodavatelé (až na výjimky) zpravidla nepokrývají svými výrobky celý sortiment v dané komoditě, jsou zavedeni častěji jako subdodavatelé velkých a silných výrobců nebo obchodníků. Z odbytových a finančních důvodů jich stále větší část přechází na montážní a kompletační práce, často pro zahraniční zadavatele, v nichž jsou po určitém záběhu často vynikající.
- Většina z nich dokáže nečekaně pružně reagovat i na poptávku mimo jejich stávající sortiment, odběratel však musí počítat s delší dobou adaptace (náběh výroby nebo dodávek), může to být dáno pomalejším přizpůsobením zaměstnanců nové práci.
- Tito zaměstnavatelé jsou v různé míře příjemci dotací a příspěvků z aktivní politiky zaměstnanosti, tyto benefity však jsou fakticky kompenzací nižší pracovní výkonnosti zaměstnanců a některých vyšších výdajů spojených s úpravou pracovního režimu, pracoviště a vyšší nemocnosti, nikoli konkurenčním cenovým zvýhodněním.
Nelze tedy očekávat a priori automaticky nižší cenu (minimální mzda, bezpečnostní, technické a pracovněprávní předpisy platí až na výjimky i pro ně).
- Jednorázový obchod s takovýmto partnerem (s cílem v nejkratší době odebrat co největší objem výrobků či služeb započitatelných do povinného podílu) je proto paradoxně tím nejtěžším - nejméně reálným způsobem splnění povinného podílu.
Kde hledat informace, čím začít
Nejčastější (a chybné) zadání zní: co bychom mohli "od těch invalidů" koupit (rozumí se v listopadu nebo v prosinci) ? Někoho sežeňme, ať nemusíme platit.
Ekonomicky nesmyslné je porovnávat celou hodnotu nákupu/odběru od zaměstnavatele ZP s hodnotou povinného odvodu za neplnění podílu - takový obchod (kde předmět dodávky nemá faktickou užitnou hodnotu pro odběratele) nemá smysl.
Ideální postup je následující: Ihned po zjištění sumy odvodů, kterou jsme odvedli za neplnění povinného podílu za uplynulý rok, tj. v únoru nebo březnu, si položit otázky:
- Co v našem výrobním (obchodním, servisním) sortimentu stabilně, dlouhodobě odebíráme od subdodavatelů, nebo bychom odebírat mohli ?
- Nemohly by se shodovat některé námi používané polotovary, výrobky či služby s více či méně specializovaným produkčním programem některého ze zaměstnavatelů zdravotně postižených v regionu či v ČR ? A jaké ?
- Nemohli bychom některé "režijní" položky materiálu nebo služeb pro naši firmu nakupovat od zaměstnavatelů tohoto typu ? Neušetřili bychom tím také svůj čas, skladovací prostory, nároky na dopravu ?
- Nemohli bychom převést některou část nepříliš náročného (nebo velmi specializovaného) výrobního programu včetně technologie k vybranému partnerovi - zaměstnavateli ZP osob (a sami se soustředit na rozvoj finální nebo nosné části své produkce) ?
- Nemohla by taková decentralizace či diverzifikace (po určité době) přinést i úspory vlastních zpracovacích nákladů ?
Jestliže již takto konstruktivně uvažujeme, můžeme začít HLEDAT podle oborů.
Dalším vodítkem pro zájemce může být prezentace obchodní nabídky na vlastních internetových stránkách - webové stránky prakticky již všech VDI, členů Svazu českých a moravských výrobních družstev a členů Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR jsou na stránkách www.azzpcr.cz
Vřele doporučujeme vyhnout se předem předsudkům o úzkém sortimentu ZZP, nízké kvalitě, vysokých cenách - zkusme uvažovat pozitivně, případně se obrátit na kontaktní adresy, nebo přímo na adresu někoho z VDI nebo AZZP ČR, rádi pomohou pátrat.
Druhým krokem je přímé obchodní jednání - s ohledem na větší úspěšnost dlouhodobějších obchodních vztahů nejlépe osobní jednání. V opačném případě za úsporu času a energie zaplatíme větším počtem neúspěšných pokusů a nedorozumění. Doporučujeme vždy jednat férově a otevřeně. Obchodní zástupci těchto firem jsou již dnes převážně profesionálové, většinou zkušení. V této souvislosti se jedná vždy především o obchod, ne o charitativní vztah, porušení tohoto pravidla se dříve nebo později vymstí.
Trpělivost je však podmínkou. Je odměněna, i když se zpožděním. Příklady zahraničních (i významných) odběratelů jsou důkazem.
Je možno jmenovat řadu tradičních zaměstnavatelů, družstev i jiných obchodních společností tohoto typu , které našly "svého" zpravidla zahraničního partnera v oboru odlišném od tradičního zaměření výroby. Po jednom až dvou letech jednorázových nepravidelných zakázek, nenáročných kooperací, útlumů a oživení spolupráce jsou dnes v situaci, kdy do nové činnosti převádějí z původního výrobního programu desítky zaměstnanců, jsou uznávanými a rovnocennými partnery s vysokou spolehlivostí a kvalitou, certifikací apod. Jedná se např. o obor kabeláže, plastikářskou výrobu a další činnosti.
Podle našich zkušeností se možnosti a podmínky liší případ od případu, základem je však dobrá vůle na počátku, zájem o konstruktivní řešení. Na konci může být oboustranně prospěšná spolupráce.
|
|
|
|
